Do přírodního rámce s protékající řekou a výhledem na vyvýšené městské panorama je v souladu s genetickým kódem školního areálu zasazena oblá, polo transparentní a přátelská hmota sportovní haly. Návrh nereaguje pouze na utilitární potřebu nové tělocvičny, ale nabízí komplexní řešení pozemku, uspořádání propojovacích koridorů, atrií a nabízí nové řešení rozhraní s veřejným prostorem. Daň za toto řešení není nikterak výrazná a lze ji vyjádřit trváním 2 minut a pěti vteřin pohodové chůze, navíc s benefitem zachování všech kvalit, např. požadavků na oslunění stávajících budov.

ARCHITEKTONICKÉ A KRAJINÁŘSKÉ ŘEŠENÍ

Základní škola byla postavena na začátku 60. let 20. století jako vybavenost nového sídliště Křižná v městské části Krásno nad Bečvou. Tato dříve samostatná obec v sobě stále nese otisk průmyslové tradice z 19. století.

Rozsáhlý školní areál je ve výsostné pozici vůči centru města Valašské Meziříčí. Tato pozice je umocněna pěším propojením lávkou přes Rožnovskou Bečvu přímo pod úpatí prudkého levého břehu s Žerotínským zámkem.

Severně a západně od školy navazuje modernistická zástavba s převážně pětipodlažními tří vchodovými bytovými domy s výškovou dominantou hotelu Apollo. Lokalitu sídliště obepíná železniční trať s hlavní železniční stanicí.

Na východní hranici školního areálu navazuje rozsáhlý nezastavěný pozemek dětského "Hřiště na Vodní ulici". Dále ve východním směru proti proudu řeky až po most, který tvoří historický severní vstup přes řeku do centra města, pak pokračuje nízkopodlažní individuální bytová zástavba. V této lokalitě stála do 50. let minulého století židovská synagoga, kterou připomíná památník holocaustu.

Přírodní rámec protékající řeky spolu s neomezeným výhledem na vyvýšené panorama města tvoří základní hodnotu i potenciál místa.

Pro výstavbu školy byla více než před šedesáti léty zvolena typologie samostatných nízkopodlažních pavilónů propojených přízemními koridory. Ortogonální rozvrh je oživen diagonálou příčného koridoru a na něj s odskoky řazenými pavilóny. Tato typologie a kompozice dává ráz celému areálu a stává se také výchozím momentem pro samotný návrh novostavby sportovní haly.

Objem haly či tělocvičny je navržen ve volné východní části pozemku, a to dovnitř atletického oválu. Hmota haly je významně snížena jejím částečným zapuštěním do terénu. Na tomto místě je nutno poznamenat, že školní areál je mimo záplavové území Q20, ovšem jako většina území obce Krásno se nachází v záplavovém území Q100. Zároveň se počítá s patou navrhované haly v úrovni 293,6 m. n. m., a úrovní podlahy suterénu 291,1 m. n. m, zatímco úroveň běžné hladiny řeky je cca 289,8 m. n. m. Lze předpokládat, že této hodnotě bude odpovídat úroveň ustálené hladiny podzemní vody.

Pozice samotného oválu byla korigována blíže ke kraji pozemku. Právě kontaktu sportovního dění s veřejným prostorem a prolnutí s ním je dosaženo organickým zaoblením obou rohů pozemku. Přímka stávajícího chodníku je nesmyslně směrována přímo proti čelní opěrné zdi lávky. Jižní roh dětského hřiště svým zkosením již na pozici nástupního schodiště lávky navazoval. Obdobným způsobem je návrhem umožněn přirozený nástup také na bezbariérovou rampu lávky. Skutečnost, že vlastník školního pozemku a veřejného prostoru je shodný a je jím municipalita, skýtá v případě potřeby v budoucnu reverzibilitu tohoto řešení. Tento princip stírání zbytečných hranic s sebou přináší v dnešní době tolik důležitou propagaci pohybu a sportu pro valašskomeziříčskou veřejnost napříč generacemi.

Krajinářské řešení

Hřiště, která se nyní nacházejí uprostřed oválu, jsou návrhem přemístěna do prostoru mezi nový koridor podél jídelny a dva rodinné domy, které jsou vsunuty do jinak kompaktního obdélníku školního areálu. Na tomto místě přetrvává jasanová alej, která lemuje terénní val dříve zaniklé sprinterské dráhy. Tyto vzrostlé stromy stejně jako několik dalších budou muset být vykáceny, aby se požadovaný stavební program v limitech pozemku mohl uskutečnit. Návrhem budou odstraněné stromy plně nahrazeny a podřízeny "dopovězené" kompozici urbanistického celku. Návrh nemohl pracovat se znalostí skutečných sadovnických hodnot dřevin, dendrologický posudek nebyl k dispozici, proto je nutno brát návrh sadovnických zásahů jako vysoce ideový s otevřeností budoucí odborné diskuzi.

Z hlediska bezprostředních krajinářských vazeb je školní areál ze severu lemován působivou oboustrannou alejí v Křižné ulici a dalším pásem vzrostlých stromů před bytovými domy. Jižní rozhraní ulice Vodní s říčním břehem není dosud zcela artikulováno, ponechává si svůj přírodní nenucený charakter. Latentní potenciál pro žáky školy, uživatele nového sportoviště i procházející je bezpochyby značný, není však předmětem zadání.

Veškerá "krajinářská" intervence spočívá v několika málo navržených prvcích. Dá se konstatovat, že uvnitř areálu, jsou všechny nové skupiny stromů podřízeny základní ortogonální organizaci celku a fungují jako jakési doplňkové živé objemy s přidanou pobytovou kvalitou. Odstraňovaný relikt jasanové aleje je nahrazen skupinou 9 stromů, vhodným kultivarem platanu, světlolistého a transparentně působícího, ve čtvercovém sponu s vybíhající linií okolo plotu východního rodinného domu. Tím se oba rodinné domy také odclánějí z exponovaných průhledů, ze zámeckého úbočí, z lávky a od příchodu po ulici Vodní.

Další skupinu představuje osm ovocných stromů, opět ve čtvercovém sponu, mezi malou tělocvičnou a novým venkovním víceúčelovým hřištěm. Tuto skupinu nazýváme školní sad a je na uvážení domácích aktérů, pro jaké ovocné odrůdy se rozhodnou. Zde se cílí rovněž na důležitý edukativní rozměr.

V nově rozšířeném atriu, za hlavním vstupem do školy, poskytuje stín k relaxaci navrhovaná šestice stromů v návaznosti na přemístěné umělecké dílo, sousoší "tří pannen", do centra čtvercové mírně svažující se plochy s několika mlžícími tryskami. Toto respirium je viditelné z mnoha míst školy a má navozovat v žácích i pedagozích zklidněnou atmosféru.

Samostatně jsou pojednána nově vzniklá mini ohniska veřejného prostoru v obou rozích východní hranice areálu, V severní deltě u ulice Křižná je navržena organická trojice jasanů s odkazem na původní jasanovou alej. V jižní nástupní deltě od lávky je navržen celosezónně pestrý záhon trvalek a cibulovin.

Barevný koncept

Nejedná se o fialovou, která je jednou ze sedmi barev spektra. Odstíny purpurové či magenty, které se nacházejí mezi modrou, a červenou, v sobě snoubí jednak dynamiku sportu, jednak významnou asociaci na kulturu, představují jedny z duchovních barev, a jednak, nepokrytě řečeno, je trendy také pro dětský svět. Tato škála odstínů je doplněna v hrací ploše světle modrou "baby blue" a několika akcenty žluté, např. na některých prvcích venkovního mobiliáře či na chytech na horolezecké stěně.

PROVOZNÍ ŘEŠENÍ

Provozní řešení areálu

Hala je napojena na stávající komunikační systém školy koridorem přiléhajícím na jižní fasádu jídelny. V místě stávajícího parkoviště a brány je umístěn vstup pro veřejnost, poté koridor přechází schodištěm a výtahem do suterénu, kterým podchází pod běžeckým oválem a vstupuje do objektu haly. Mírnou rampou vzhůru pak dosahuje úrovně hrací plochy.

Jídelna je nyní s ostatními budovami propojena koridorem směřujícím na svou osu, z tohoto koridoru je pak kolmou odbočkou napojena stávající tělocvična. Touto geometrií jsou definována často nepříliš šťastně dimenzovaná a tedy hůře využitelná atria. Součástí návrhu je také možné přehodnocení trasování dotčeného koridoru do přímky mezi severní fasádu malé tělocvičny a jižní fasádu jídelny. Zalomením koridoru v místě vstupu do malé tělocvičny kolmo k příčnému diagonálnímu koridoru je dosaženo provozně shodného řešení s obdobnou délkou, ovšem s výrazně vyšší kvalitou zejména vstupního atria. To takto získává potřebnou reprezentativní atmosféru. Záložním řešením zůstává ukončit nový koridor od haly napojením na ponechaný stávající koridor v místě jihozápadního rohu jídelny.

Navržený koridor v úseku podél jídelny je možno směrem k hřištím za teplého počasí zcela otevřít. Vzniká tak pobytová lodžie, na niž navazují další stupně posezení umožňující sledovaní dění na trojici hřišť. Okna jídelny jsou v návrhu ponechána, k úvaze se nabízí možnost, že jim mohou být pro větší kontakt skrze koridor s exteriérem sníženy parapety. Mezi venkovními hřišti a atletickým oválem je možno tuto přírodní tribunu pod stromy využívat také pro venkovní vyučování či družinové aktivity. V návrhu byl zvažován také prostor pro rozcvičení či workout. Zůstává otázkou, zda by stávající workoutové cvičiště na ulici Vodní nemělo být více integrováno k nově vznikajícímu sportovnímu epicentru.

Provozní řešení haly

Hlavní a suterénní podlaží je členěno na samotnou herní plochu či prostor, blok šaten s technickou místností v závěru, blok nářaďoven v jižní části a blok pro horolezecký sport v severní části. Blok šaten, v souladu se zadáním, zahrnuje tři dvojice šaten se společným hygienickým zázemím. Do šaten je přivedeno denní přirozené osvětlení stropními světlovody. V tomto podlaží je situována toaleta pro handicapované sportovce, dosažitelná bezbariérově přímo z hrací plochy. V prostoru pod tribunami jsou uvažovány další skladovací prostory, např. pro mobiliář k sezení pro sledování horolezců, nebo prostory pro uložení věcí sportovců. Boulderingová stěna o výšce 2,6 m s prostorem pro dopadové žíněnky 1,5 m a hlavní horolezecká stěna se svou výškou odpovídají požadavkům zadání. Tento samostatný funkční celek je atraktivně a zcela provozně nekolizně propojen s hlavním prostorem haly. Samotná hrací plocha má definovány čáry pro házenou/floorball, basketball, volejbal a navíc tenis. Prostor je možno rozdělit oponami či sítěmi na tři části, v každé se nachází navíc samostatné žebřiny a lavičky pro sportovce. Basketbalové koše jsou na pohyblivých příhradových ramenech.

V podlaží, které navazuje přímo na okolní terén, je možno z exteriéru třemi dveřmi vstoupit na hlavní ochoz nad tribunou, která je dimenzována pro požadovaný počet diváků. Po tomto ochozu lze plynule vstoupit rovněž do horolezeckého bloku a sledovat tak dění v něm. Na jižní stranu se z ochozu vstupuje k toaletám diváků a poté do kabinetu pro vyučující. Ten je pojat jako "open-space", který je možno členit pro 3 či alternativně pro všech 6 tělocvikářů. Z vnějšku haly je při severovýchodním zaoblení přístupný prostor pro uskladnění potřeb pro atletický ovál, např. překážek.

V nejvyšším podlaží v jižní zakončení haly je umístěna místnost pro trenéry s kuchyňkou a vlastními toaletami. Tento prostor plní funkci "skyboxu" a disponuje rovněž velkorysým výhledem na město.

Velkoformátový display v hale je umístěn na střed proti divácké tribuně, ve skyboxu je tedy počítáno se samostatným displayem a ozvučením.