Vila Vančurova III

studie / 2023

MOTTO:

"TŘEBAŽE UŽ NEMŮŽEŠ JAKO DŘÍV, JSI PŘIROZENOU SOUČÁSTÍ ŽIVOTA. JSI DŮLEŽITÝ A MÁŠ SVÉ MÍSTO"

Dříve byl i v našem prostředí senior přirozenou součástí života rodiny. Jakmile již nebyl ve věku produktivním a předal grunt potomkům, žil na výměnku a účastnil se všeho, na co stačil. Staral se o zahrádku, o vnoučata či pravnoučata, předával dále svou moudrost a energii. Děti u něho hledaly přirozené útočiště, a to i bez asistence vlastních rodičů. Jeho existence v rámci rodinného mechanismu bývala mnohdy naprosto samozřejmá. Toto jsou zkušenosti, které u nás přetrvávaly po staletí, v různých částech světa trvá takový způsob života i nadále. Současná doba však zejména ve městech léta zažitý způsob rodinného života v mnoha ohledech eliminovala, a to nejen se všemi pozitivy, ale také negativy . A tak děti dáváme do školek, následně do škol. Sami jsme dlouze v práci a pak se snažíme stihnout s dětmi navštívit své rodiče či prarodiče a zároveň provozovat další běžné aktivity, důležité pro rozvoj každého z nás. Mnohdy energie či čas neumožňuje být se svými blízkými tak často, jak bychom rádi. Svým způsobem tak mohou strádat v uvedeném procesu všichni.

Je proto i úlohou společnosti, aby se dokázala o své seniory, kteří mají být chápáni jako moudří členové rodiny, adekvátně a kvalitně postarat. 

Pokud totiž má být běžně produktivní rodina pro společnost přínosná a pokud mají děti absolvovat kvalitně školní docházku i mimoškolní aktivity, pokud máme v sobě přirozeně udržovat lásku, hodnoty a sounáležitost, je nezbytné, aby sociální prostředí šlo současným podmínkám naproti. Společnost se v tomto ohledu neustále učí.

Devízou by mělo být, aby bydlení v domově pro seniory nebylo chápáno jako poslední životní stanice, ale jako nová životní etapa, která sice leccos ulehčí, leč klienta neizoluje, i nadále ho rozvíjí a co je podstatné, i nadále dokáže využívat jeho energii a potenciál a poskytuje mu i jeho blízkým a přátelům přirozené prostředí.

AUTORSKÁ ZPRÁVA

Vila Vančurova III, jak již vlastní název napovídá, je reakcí na projekty Vila Vančurova I a II a tématicky plynule na tento koncept navazuje.

společnost MG Senior Centrum OP s.r.o., se sídlem Ostrožná 244/27, Město, 74601 Opava, je majitelem parcel č. 2290/72, 2290/9,2290/10, 2290/90, 2290/93, 2290/44, 2290/38 a 2290/2, k.ú. Opava – Předměstí. Na parcele č. 2290/9 byla realizována 1.etapa Domu pro seniory Vila Vančurova o.p.s., jako rekonstrukce budovy někdejšího sanatoria a následně porodnice. Navazovala 2.etapa, kdy byl zrealizován další navazující objekt Domova pro seniory na parcelách č. 2290/72, 2290/90, 2290/93, 2290/44, 2290/38.

Vzhledem k přetrvávajícímu deficitu služeb pro seniory v Opavě, k dlouhodobému a propracovanému know-how a k vynikajícímu zázemí se vedení společnosti rozhodlo realizovat také třetí etapu na navazující parcele č. 2290/2, k.ú. Opava-Předměstí, kde by mělo vzniknout dalších 160-180 klientských lůžek. Stávající park, ležící v ploše uvedené parcely, byl po několik desetiletí znehodnocován nulovou či minimální údržbou a zcela nevhodnými návozy zeminy a modelací terénu, velká část zeleně je zde proto ve stavu nevyhovujícím a do budoucna nebezpečném. Cílem realizace třetí etapy Domova pro seniory je výstavba podél západní hranice parcely za současého zachování charakteru parku a zkultivování pobytových ploch pro seniory, dále zachování lemu zeleně v aleji podél ulice Vančurovy a Olomoucké.

Kompoziční, urbanistické a architektonické řešení

Původní sanatorium na Olomoucké ulici z 20.let 20. století stálo tehdy ještě mezi poli. Vystavěno bylo zhruba současně s opavskou nemocnicí. K objektu vedla cesta z Olomoucké ulice dvouřadou alejí, na druhé straně pak zase navazovala zpět na Olomouckou. Před objektem byla původní kašna, která navazovala na zahradu, později park na jižní straně od sanatoria. Následně byl objekt dlouhá léta využíván jako porodnice a park před objektem byl postupně značně devastován, zejména nedostatečnou či žádnou údržbou. Jeho stavu nijak neprospěly ani zavážky stávajících vzrostlých stromů zeminou. Jírovce podél ulice Vančurovy jsou v naprosto dezolátním stavu a alej z obdobných kultivarů je prakticky neobnovitelná.

Dnes je objekt bývalého sanatoria po zásadní přestavbě využíván jako dům s pečovatelskou službou pro seniory. Podél severní hranice komplexu, tedy podél ulice Rybovy byla v uplynulých letech realizována dvou až třípodlažní přístavba Vila Vančurova – etapa II.

Největší hodnotou zelené části areálu oplývá zeleň ve středu zahrady, která zůstane v maximální možné míře zachována či připomínána ve formě novostavby. Podél západní hranice objektu pak vznikne nová výstavba Rezidence Vančurova – etapa III, ktrerá má za cíl formálně svým charismatem vrůst do těla parku a stát se jeho součástí. Ubytovací kapacity v objektu jsou cíleny na maximální množství jednolůžkových pokojů, přičemž v případě potřeby či požadavku klienta lze v cca 1/3 pokojů přidat další lůžko.

Hlavní myšlenkou je, že stárnoucí osoba, které ubývá sil a stává se čím dál více závislou na svém okolí, má potřebu pociťovat čím dál větší zázemí a jistotu. Není to otázka toho, že by takový člověk měl zmenšovat své sociální vazby. Ba právě naopak, prostředí, v němž se senior nachází, jej má za úkol motivovat a zapojovat do různých možných aktivit. Z hlediska výtvarného je proto návrh koncipován jako tři hnízda, umístěna mezi korunami stromů. V těchto hnízdech je většina ubytovacího zařízení objektu. Díky snížené nivelitě centrální části parku vzniká také možnost vytvoření aktivního 1.PP objektu a jeho plnohodnotné navázání na terén.

Mezi objekty Vila II a Vila III jsou dokonce navrženy záhony pro pěstování ovoce a zeleniny, v předprostoru původního objektu jsou navrženy květinové záhony. Tato vegetace je primárně určena pro terapii klientů a jejich zapojení do péče o krásu svého okolí i třeba pro zajištění nějakého, byť malého množství vlastní vypěstované potravy třeba pro sebe a své sousedy. Jedná se o běžné činnosti, které byli klienti, coby dříve autonomní osoby, zvyklí provádět. Možností realizovat se takto i nadále se předchází nežádoucí institucionalizovanosti a jí následujícímu mentálnímu i fyzickému úpadku klientů.

Z ulice Olomoucké je navrženo dopravní napojení na podzemní garáž, která je pod celou plochou objektu. V 1.PP je západní část venována technickým a servisním prostorům včetně technické místnosti a plnohodnotné kuchyně, dále také sociálnímu a šatnovému vybavení pro personál. V jižní části objektu jsou prostory pro skladování lůžek, kompenzačních pomůcek, plen, léků, hygienických prostředků a kancelářského materiálu, také třídění špinavého prádla před odvozem. Východní strana má být naopak využita jako centrální společenská místnost pro cca 100 osob, na kterou navazuje kavárna s vnitřním i vnějším posezením. Společenskou místnost lze za účelem různých akcí s kavárnou propojit. V jižním křídle 1.PP je taktéž prostor pro mateřskou školu, a to přímo 2 třídy. Konkrétní rozložení má být předmětem jednání s provozovatelem školky. Konceptem je mimo jiné mísení generací a tím i oboustranná sociální a psychologická prospěšnost. Zároveň se jedná o výhodu pro zaměstnavatele, který zajistí svému personálu přímo v areálu svého zaměstnání prioritně umístit své vlastní dítě.

V 1.NP je hlavní vstup do navrhovaného objektu zhruba v centrální části, od parku. K hlavnímu vstupu vede pěší propojení jak od původního objektu a hlavní recepce areálu ve Vile Vančurova I, tak i přímo z chodníku na Olomoucké ulici.

Kromě hlavního vstupu do objektu jsou východně orientovány také ordinace praktického lékaře, manikúra, pedikúra, kosmetika a další služby. Naopak do klidné části na západní straně jsou již orientovány pokoje klientů, jejichž terasy jsou ve stínu a vůni borovic, tvořících hranici mezi pozemky.

Druhé, třetí a čtvrté nadzemní podlaží jsou věnovány čistě bydlení klientů v jedno až dvoulůžkových pokojích, situovaných na obě strany od centrální chodby. Cílem je primárně umístění klientů do jednolůžkových pokojů, přesto určité množství pokojů umožňuje umístění dvou klientů.

Každé z těchno podlaží obsahuje také jídelnu, kterou lze členit na více zón a může tak částečně či zcela sloužit jako aktivizační místnost či jako prostor pro setkávání klientů s návštěvami.

V každém z podlaží je také umístěna recepce, primárně obstarávána ošetřovateli. V prostoru za recepcí směrem na západ je situováno provozní zázemí, konkrétně v 1.NP se jedná o administrativu objektu, ve 2.NP je ošetřovna a zázemí lékaře či lékařů, ve 3.NP je centrální sesterna pro objektu a ve 4.NP je centrální zázemí ošetřovatelů. Naproti severního schodiště jsou pak umístěny v každém z podlaží hygienická místnost a velká koupelna. Vzhledem k prostorovému rozložení lze každé patro či jeho část uzavírat do režimu vyšší formy ostrahy klientů.

Specifickým způsobem je pak koncipováno páté nadzemní podlaží. Jedná se o ustoupené podalží, ve kterém jsou malé byty pro samostatnější či náročnější klienty. V bytech jsou mimo jiné i malé vlastní kuchyňky a vlastní sociální zázemí. Umožňují bydlení jedné či dvou osob. Byt je větší garsoniéra, je bezbariérový a prostorově není příliš členitý, aby bylo bezbariérové užívání bytu maximálně možné. Výhled ze soukromé terasy bytů je do korun stromů.

Naproti severnímu schodišti v 5.NP je taktéž situována místnost pro umírající osoby včetně zázemí (WC, zázemí pro personál a podávání léků, prostředí pro posezení, pobyt a případně i přespání blízkých. Výhled z místnosti je do zeleně a korun vzrostlých stromů na sousedních pozemcích.

Současný trend péče o seniory se ubírá nejen směrem péče o velmi pohybově či mentálně postižené osoby, ale čím dál více také o poměrně soběstačné klienty, i mladší ročníky. Objekt ve svém zaměření umožňuje ubytování klientů s různými nároky a požadavky. Zároveň je reflektován fakt neustále (a zcela přiměřeně) se zvyšujících nároků na služby, soukromí a vlastní prostor.

Je podstatné zmínit, že celý komplex Vily Vančurovy je umístěn v urbanizovaném prostředí, ve kterém je pro klienty zajištěn na straně jedné pověrně velký klid pro bezpečný život klientů, zároveň však mají klienti již díky lokaci vynikající možnosti sledovat běžný život "za bránou" a být součástí ruchu města. Realizací třetí etapy však teprve dojde k vytvoření správného mechanismu celého komplexu. Benefity přitom nejsou chápány pouze pro objekt novostavby, ale pro komplex jako celek. V kompletně revitalizovaném parku vzniknou nové příležitosti k setkávání různých generací, vzniknou nová místa k pobytu, umožní se rodinám klientů další způsob využití prostředí a tím se rozzšíří i možnosti trávení společného času klientů a rodin klientů. Vedle toho může docházet k integraci bežné veřejnosti do areálu, což opět ještě více přispěje k motivaci klientů a k jejich odůvodnělému pocitu autonomie. Proč by třeba za někým nemohli přijít kamarádi a u šálku kávy se zasmát či se sklenkou prosecca nebo dobrého načepovaného piva si zahrát petangue?

Sociální a psychologické aspekty návrhu

Každé z podlaží je barevně členěno a vizuálně obzvláštněno tak, aby docházelo k obměnám prostředí. Chodby jsou vybaveny madly, na jedné straně chodby je vždy podél celé zdi vestavěná skříň. Ta umožňuje uskladnění velkého množství materiálu pro každé podlaží. Na každé z chodeb se zároveň nachází minimálně jedno příjemné komorní posezení, což přispívá k domáckému vnímání prostředí.

Z každého pokoje je přístupna terasa či balkón. Balkóny v 2.-4.NP jsou záměrně přístupné francouzskými okny, tudíž i ležící klient má možnost dostatečného výhledu do parku a na denní ruch na ulici. Ze zkušenosti je známo, že na straně jedné je prosklené zábradlí vhodné právě pro výhled klientů, na straně druhé však v tomtéž zařízení i v jiných obdobných zařízeních existuje reálná a opodstatněná zkušenost, kdy se klienti proskleného zábradlí obávají a mají v jeho blízkosti pocit značné nejistoty. V návrhu tohoto domu je taková obava zohledněna a pracuje se s sekundární bariérou v podobě svislého hrazení ze dřeva. Na straně jedné tak klientovi není upírán významný výhled z pokoje a balkúonu, na stranu druhou však je mu poskytnuto dostatečné zázemí a tím také jistota.